Jsem bůh a je mi to na nic

25. října 2016 v 14:29 |  Náboženství jednoho Boha
"nezná žádné slunce, žádnou zemi, nýbrž vždy jen oko, které vidí slunce, ruku, jež cítí zemi, že svět, který jej obklopuje, je tu jen jako představa ..."

Jo, je mi jasný, že s Schopenhauerem se můžu jít vycpat, protože ho stejně nikdo nečet. Až na Nietzscheho, kterýho už taky nikdo nečte. Nietzscheho dřív četli aspoň náckové, ovšem ti už dneska nemaj čas překrucovat teorie o nadčlověcích, protože maj důležitější věci práci. Třeba kreslit hákáče po výlohách obchodů nebo jezdit na velbloudech po náměstí. A to stimuluje inteligenci víc než ňáká filozofie.
Já vím, to vůbec není vtipný, je fakt smutný, že už ani náckové nemaj žádnou úroveň.


"Na světě existují věci, které jsou tak odporné, že je nutno je skrývat a zamlčovat, nejen z důvodů estetických, nýbrž z důvodů čistě humánních. Pravda například."

Ovšem. Díky tomu, že Schopenhauera a Nietzscheho nikdo nečet, můžu neschopně sloučit tyhle dva myšlenkový směry v jeden pochybnej a nikdo si ani nevšimne, že to nejde, protože si to prostě odporuje. Co víc si přát než blábolit nesmysly a nebejt odhalena.

Rádo se říká, že lidi si hrajou na Boha. Jo, myslej toho starýho perverzáka tam někde na nebi, kterej prej všechno stvořil a všemu poroučí. (Ano, i gay porno, stařík asi rád oholený prdelky.) Tak přesně na takovouhle představu teď zapomeňte. I když neříkám, že to není pravda (myslím to s tím Bohem, ne s prdelkama, but who know..).
Ale teď budu mluvit o sobě a tady to neplatí. Můj Svět jako vůle a představa.
Já jsem bůh. Ale nechápejte to špatně. Jsem bohem jen sama sobě. Nemám ambice poroučet přírodě a určovat, kterej druh zvířat má právo na život nebo kdy má vybouchnout terorista. Dokonce nemám ani ambice psát se s velkým B. Ostatní mi stejně můžou vlízt na záda. Hranice mýho božství nepřekročí můj stín.

"Svoboda je jen přelud. Individuum není svobodné - je nástrojem vůle."

K čemu mi pak to božství je, když si nenárokuju ovládání planet a vesmíru? V podstatě k ničemu. Je to jen taková super zástěrka proto, abych si mohla myslet, že můžu rozhodovat aspoň sama o sobě. Správně, jen myslet. Myšlenka, že můžu ovládat svůj život a plnit si všechny sny, který mě náhodou napadnou při sledování snuff porna, je moc hezká, ale ne tak úplně reálná. Můj život ovládaj geny, pudy, společnost. Ale nejsem otrok ani mravenec, protože jsem bůh. A to mě uklidňuje.

Ostatně moje Vůle (jemnej náznak … pokud někdo neví, co tim myslím, nevadí, nebudu odhalena, žejo) to tak chce. Chce, abych za sebe naoko převzala zodpovědnost a pak mi nenápadně podsouvá, že to jsem já, kdo potřebuje najít tu správnou lásku, porodit to správný dítě a postavit ten správnej dům. Nebo aspoň jedno z toho. Chcete mi říct, že každej na základě svobodnýho rozhodnutí dojde k tomu stejnýmu výsledku? Ne, neříkám, že k tomu dojde stejnou cestou, to je ta krása rozumu a "svobodný volby".
Mluvím tu teď o průměru. Extrémní vyjímky existujou a jsou potřebný, ale o těch to momentálně tak úplně nebude (tím nechci říct, že oni by snad svobodnou vůli měli).

Mám za to (nebo někdo od koho jsem to slyšela), že lidi jsou ovládaný třema hlavníma pudama. Rozmnožovací pud, pud sebezáchovy a boj o moc. Ne vždycky jsou v rovnováze, někdy je jeden potlačenější na úkor druhýho. Často se vzájemně ovlivňujou nebo prolínaj. Občas stojej v rozporu a vyhraje ten, kterej má zrovna navrch.

Takže co chce drahá vůle ovládající společnost?

  • Většina lidí touží po tom, aby předali svoje geny. Pokud to nejde nějak přímo přes děti, tak alespoň výchovou cizích dětí, nebo předáváním svých myšlenek a názorů. Taky se většina lidí bude snažit o to, aby se společnost navzájem nepozabíjela, takže se budou chovat mile a tvářit se solidárně. Ale jen s tím kouskem společnosti, kterou považujou za lidi, sobě rovný a jim podobný. To je celkem altruistická část, no ne?
  • Většina lidí chce přežít, bude sobecky bojovat o svůj život na úkor druhejch. Bude se vyhejbat vlastní bolesti, obětovat cizí lidi, který neberou jako sobě rovný. A bude se bát novejch a neznámejch věcí, protože to narušuje dobrej pocit bezpečí.
  • Většina lidí bude bojovat o moc. O lepší postavení, lepší dům, o větší úspěchy v zaměstnání, o ženskou s většíma kozama. Pokud jsou blbý tak, že nedokážou nic z toho, tak se budou snažit do toho aspoň nutit svoje blbý děti.

A to jsou ty základní věci, kvůli kterejm se nelišíme od zvířat, ať máme tolik rozumu a svobodnejch voleb, kolik chceme. Můžeme si rozumově xkrát vysvětlit, že tohle nepotřebujem nebo že tohle nemáme dělat. Vůle se neptá.

"Zkaženým nazývám zvíře, druh, individuum, jestliže ztrácí své instinkty, jestliže volí to a dává přednost tomu, co je mu na škodu."

Různý oficiální náboženství se furt snaží o potlačování pudů. Chtěj potlačit to zvířecí, zviditelnit to lidský, ale přehlížej, že tohle se dělit nedá a potlačovat něco je hloupost.
Třeba celibát. Obětujem svoje rozmnožování. Ale neprojeví se to jinak? Třeba výchovou dalších lidí k víře, pomocí druhým? A co třeba ten pocit nadřazenosti, že někam patřím? Že jsem lepší než ty, kteří v celibátu nežijou? Lepší než ty satanem ovládaný hříšníci.

Rozum dává na oko lidem možnost volby, aby si mysleli, že jsou vyjímečný. My máme rádi moc a rádi si myslíme, že jsme vyjímečný. Dokonce máme účinný nástroje, který zabraňujou tomu, abychom věděli o tom, že jsme hloupý (Dunning-Krugerův efekt, chmm?). Nejde o to se s vůlí prát a zvát ji nečím špatným (jako to třeba zrovna dělá náboženství), ale považovat to za stejnou zbraň jako rozum, dostat to do rovnováhy. Rozum nás naučí, jak se zachránit, pudy nám řeknou, kdy je ho potřeba použít.

"Poznání není východiskem ze strasti a bolesti - génius trpí naopak nejvíce."

Patříte k většině?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama